Max Ernst

Dva reciproční cypřiše

Náhled

Artist Max Ernst (1891, Brühl - 1976, Paris), národnost: německá

Název v originále Two Reciprocal Cypresses

Rok1949

Materiál a technikaolej na plátně

Rozměry 55 × 46 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Max Ernst je obecně považován za jednoho z předních představitelů evropské avantgardy. Patřil k zakladatelským osobnostem mezinárodního dadaistického hnutí a také Pařížské surrealistické skupiny, přičemž jeho vlastní směřování vždy spíše anticipovalo obecné tendence umělecké scény. Tvoření pro něho bylo spojené s oblastí snění; v jeho výtvarném projevu se proto prostupovaly sklony k silné obrazotvornosti, iracionální záhadnosti, prolnutí reálného a snového, ale i tematizaci podvědomých pocitů. Jeho umělecké výstupy však vycházejí také z jeho znalosti psychologie, filozofie a literatury. Surrealistické hnutí velmi ovlivnily jeho inovativní umělecké techniky, které vyhledával kvůli novým možnostem podnícení imaginace. V roce 1925 pro sebe objevil techniku frotáže, založenou na zdůraznění struktury a haptické materiality. Později vynalezl také gratáž a dekalkomanii, které mu v olejomalbě umožnily dosáhnout bohatých a rozlišených struktur. Pro jeho umělecké pojetí je určující způsob vidění vycházející z techniky koláže a kontrastů jednotlivých ploch. Rané dadaistické práce jsou prodchnuty černým sarkastickým humorem, od anarchistického proudu je však odlišuje tendence k imaginativnosti a estetickému pojetí obrazu. Ernstova tvorba vznikající od roku 1923 je vnímána již v kontextu surrealistického malířství. Její východisko stále spočívá v koláži, která mu umožnila spojovat navzájem nespojité prvky vytvářející nové významové konotace. Častým námětem se stává les, na jehož obrazu vizualizoval znepokojivé jevy v přírodním světě a současně propojoval prvek živého a neživého, technicistního a biologického. Práce s hybridními monstry a přeludy vznikající od poloviny třicátých let lze považovat za temné a katastrofické proroctví vize budoucí zkázy. Během války se věnoval sochařské tvorbě, ale i technice dekalkomanie, přičemž způsob otisku převedl z kvaše do olejomalby a získal neobyčejně bohaté a rozlišené struktury, v nichž je obsažen i prvek sublimního erotismu. Charakter jeho práce ovlivnilo také putování po přírodě amerického Jihozápadu a setkání s „primitivním“ americkým a indiánským uměním, což se propsalo i do způsobu kombinace dekalkomanie s jinými technikami. Na konci druhé světové války se jeho tvorba vydala směrem zjednodušování a projasňování obrazové formy. V polovině šedesátých let se vrátil ke koláži, ale v rámci jednoho obrazu se zabýval i kombinací různých postupů, přičemž tyto obrazy-koláže jsou prostoupeny čistou lyrikou, jemným humorem a metaforickou obrazností. Centrálním tématem se stává Vesmír, ale i tematizace vztahu makrokosmu a mikrokosmu. Obraz s motivem Dvou recipročních cypřišů (1949) ukazuje způsob, jak Max Ernst užíval techniku dekalkomanie po skončení druhé světové války, kdy se jeho výraz projasnil a získal jemnější rysy. Dekalkomanie byla vedle frotáže jednou z důležitých surrealistických technik, využívajících typ automatické činnosti k částečnému vypnutí tradičního uměleckého subjektivního tvůrčího procesu. Zde se však motiv otisku projevuje jen na předem vymezené ploše a vytváří jemnější struktury než v případě válečných děl prostoupených tíživou atmosférou. V motivu cypřišů Ernst reagoval na silné setkání s nezkaženou krajinou amerického Jihozápadu, kterou po válce ještě podpořily pobyty v arizonské Sedoně, jež zhmotňovala Ernstovu představu pravé přírodní krásy. Otiskováním předmětů v nezaschlé barvě tu evokoval fantazijní vzezření krajiny se specifickým strukturováním terénu, geologickými specifičnostmi a zvláštní iracionální barevností, čímž současně divákovu pozornost obracel k oblasti podvědomí. Téma magické a zvláštní krajiny tu mělo evokovat spojení animálního a humánního prvku v novou jednotu, prostoupenou smírem a harmonií. Max Ernst (1891, Brühl – 1976, Paříž) pocházel z Německa, ale působil zejména v Paříži a také v New Yorku. V době první světové války byl nasazen na západní frontu. Po válce se usadil v Kolíně nad Rýnem, kde se zapojil ho aktivit mezinárodního dadaismu. V roce 1921 vystavoval spolu s S. T. Baargeldem a Jeanem Arpem poprvé v Paříži, výstavu v galerii Au Sans Pareil jim uspořádal André Breton. V roce 1922 se Max Ernst usadil v Paříži a navázal kontakt s Paulem Eluardem a okruhem surrealistických literátů. Jeho první samostatná výstava se uskutečnila v roce 1931 v galerii Juliena Levyho v New Yorku. V roce 1936 byl zastoupen na velké expozici Fantastic Art, Dada, Surrealism v Museum of Modern Art v New Yorku. Byl také opakovaně zařazován do projektů, orientovaných na mezinárodní okruh surrealistických umělců. Širší úspěch a uznání jeho tvorby přišly však až v jeho pozdním věku po druhé světové válce. V roce 1937 byla jeho tvorba nacisty zasazena do kontextu Entartete Kunst (zvrhlého umění), na počátku druhé světové války byl jako německý občan krátce internován, v roce 1941 emigroval před gestapem do USA. Obecně je spatřován jeho vliv na mladou americkou generaci, spojenou s abstrakcí a action painting, které on sám pokládal za další možnosti rozvinutí imaginace. Širší úspěch a uznání jeho tvorby přišly však až v jeho pozdním věku po druhé světové válce. V roce 1948 získal americké občanství, ale od počátku padesátých let pobýval opětovně v Evropě. V roce 1952 získal pozvání od havajské university v Honolulu na sérii přednášek a při té příležitosti se seznámil s krajinou Tichomoří, která se promítla do některých jeho obrazů. V roce 1954 byl oceněn velkou cenou na 27. Bienále v Benátkách. V roce 1958 mu bylo uděleno francouzské občanství a uskutečnila se také velká retrospektivní výstava v pařížském Muzeu moderního umění. V průběhu šedesátých a sedmdesátých let následovaly retrospektivní výstavy v Museum of Modern Art v New Yorku, Tate Gallery v Londýně, v Guggenheim muzeu v New Yorku nebo v Grand Palais v Paříži. Jeho tvorba je dnes zastoupena ve všech předních muzejních sbírkách po celém světě. Ernstův odkaz spravuje také Max Ernst Museum, působící v jeho rodném Brühlu. V českém prostředí byly jeho surrealistické práce prezentovány na velkých skupinových výstavách L´Ecole de Paris (1931) a Poesie 1932, kde zastupovaly soudobý surrealismus, přičemž v domácím prostředí rezonovaly především jeho umělecké postupy, naplňující požadavek surrealistického psychického automatismu.