Josef Šíma
Strom
Artist
Josef Šíma
(1891, Jaroměř - 1971, Paris), národnost: česká
Název v originále
Strom
Rok1929
Materiál a technikatuš, zelená křída a tempera na papíru
Rozměry55 × 71 cm
Klasifikacekresba
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Josef Šíma byl přední český malíř žijící v Paříži, náležející k významným osobnostem evropské moderní malby. Po krátké abstraktní etapě, související s okouzlením moderním světem techniky, obrátil svou pozornost k poetickým a symbolickým kvalitám obrazového vyjádření. Tato orientace ho přivedla k úzké spolupráci se skupinou mladých básníků ze skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra). V nových básnických obrazech, založených na neustálé dialektice nebe a země, se spojují kolektivní archetypální vrstvy lidského vědomí se vzpomínkami z dětsví, sny a iniciačními vizemi v krajině. Šímův výtvarně kultivovaný projev lze vnímat jako poetizovanou a lyrickou kontemplaci přírody. Tvorba třicátých let je spojena s obecnější tradicí mýtu země a tendováním k novému zpředmětnění a mytologickým námětům, reflektujícím krizi evropského humanismu. Po desetileté pauze související s druhou světovou válkou prochází jeho tvorba vnitřním obrozením prostřednictvím nového zhodnocení obraznosti a tematiky Vysoké hry. Ve své pozdní tvorbě směřuje k syntéze hluboké komtemplace přírody a kosmu, založené na práci s monochromní barevností a světlem, čímž se blíží dobově aktuálnímu tašismu a současně si ponechává svou příznačnou meditativní hloubku a básnickou intuitivnost. Subtilní kresebná práce pochází z doby Šímovy příslušnosti ke skupině Le Grand Jeu, kdy nalezl svůj vlastní vnitřní svět a výtvarný jazyk, založený na niterné kontemplaci a básnickém přepisu předmětné skutečnosti. Nová obraznost jeho děl vychází z monistického vnímání světa a popření empirických prostorových vztahů. To mu umožnilo oprostit se od realistické popisnosti směrem k symbolickému zachycení esence krajiny, založené na jednotlivých zástupných prvcích v podobě mraku, stromu a abstraktního mlna, v němž se materializuje energetické pole. Josef Šíma (1891, Jaroměř – 1971, Paříž) pocházel z umělecké rodiny. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Jana Preislera a na Vysokém technickém učení v Brně. Čtyři roky strávil na frontách první světové války v Galicii, Rusku a Itálii. Po válce žil jeden rok v Brně, ale již v roce 1921 natrvalo odjel do Paříže. Šíma byl jedním z členů pařížské skupiny Le Grand Jeu, v níž působili především básníci René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Kromě tradičně upřednostňovaných racionálních hodnot souvisejících se západní civilizací vnášeli tito mladí básníci do oblasti umění také imaginativní, intuitivní a instinktivní složky, což Šímovi poskytlo prostor pro nalezení jeho charakteristické lyrické imaginace ovlivněné jeho monistickou vizí světa. Po desetileté tvůrčí pauze související s několikaměsíčním nasazením na frontě druhé války se k volné tvorbě vrací v roce 1950. Ačkoliv prožil téměř celý život ve Francii, s českým uměleckým prostředím udržoval dlouhodobě kontakty. Ještě před svým odjezdem do Paříže vstoupil v roce 1920 do levicově orientovaného avantgardního uskupení Devětsil, přičemž z Paříže obesílal jeho výstavy a působil jako dopisovatel spolkových časopisů Pásmo a Stavba. V roce 1930, kdy vstoupil do Umělecké besedy, se jeho napojení na avantgardní skupiny rozvolňuje a do budoucna zastává na umělecké scéně pozici solitérní tvůrčí individuality. Podílel se také na organizaci mezinárodní výstavy Poesie 1932 v pražském Mánesu, která je v českém prostředí spojena s nástupem malířského surrealismu. V souvislosti s druhou světovou válkou prochází tvůrčí krizí, během níž se zapojil i do odbojového hnutí. Po skončení války se do roku 1950 angažoval v československo-francouzské kulturní výměně. Po Únoru 1948 mu byly zamezeny kontakty s českým prostředím, výraznějšího docenění své tvorby se ale dočkal ve Francii. V roce 1955 bylo jeho dílo zařazeno do francouzské kolekce v rámci 3. bienále v Sao Paulu, jejíž repríza proběhla pod názvem Art from France v Muzeu umění v San Franciscu. V roce 1959 vystavoval v rámci Documenta 2 v Kasselu, která přinesla výraznější sumarizaci poválečného uměleckého vývoje. První retrospektiva spojená s plným doceněním jeho tvorby se v Praze a Paříži konala v roce 1968. Zemřel v roce 1971. Dnes se jeho díla nachází ve sbírkách řady muzeí, jako Národní galerie Praha, Moravská galerie v Brně, Západočeská galerie v Plzni, Kunstmuseum Bochum, Centre Pompidou či Musée de ville de Paris.
