Jiří Kovanda

Bez názvu

Obrázek není dostupný

Náhled

Artist Jiří Kovanda (1953, Praha), národnost: česká

Název v originále Bez názvu

Rok1986

Materiál a technikatisk na textilu, pravítka, autorský rám

Rozměry94 × 82 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Jiří Kovanda je český konceptuální umělec s mezinárodním renomé. Ve svých subtilních a nenápadných performancích, site-specific instalacích a objektech systematicky ohledává oblast mezi životem a uměním a současně prokazuje intuitivní schopnost reagovat na aktuální atmosféru ve společnosti. Sklon k intimitě, lyričnosti a zapojení humoru a ironie dodávají jeho konceptuální tvorbě nezaměnitelné rysy. Kovanda realizoval v polovině sedmdesátých let dnes již legendární konceptuální akce v pražském veřejném prostoru, v nichž i přes svůj vrozený ostych usiloval o navázání mezilidského kontaktu. Akce zachycené na černobílých fotografiích se strojopisnými popisky ukazují apatickou a distancovanou společnost, zasaženou normalizačním procesem. Od body artových akcí se Kovanda na konci sedmdesátých let obrací k minimalistickým instalacím ve veřejném prostoru, které jsou díky své nenápadnosti a použití běžných materiálů rozeznatelné jen zasvěceným. V osmdesátých letech se věnoval zejména malbě ve stylu Neue Wilde a Neo-Geo. Ve způsobu mísení komiksových prvků s uměleckými díly modernismu prokázal originální uchopení postmoderního názoru, v němž zužitkoval své dispozice pro kolážovitost, ironii a znalost dějin umění. V následujícím období se vrací k tvorbě objektů, koláží a asambláží, v nichž je zřetelná návaznost na minimalismus. Příznačný aspekt kutilství a využití předmětů denní potřeby dodávají těmto dílům neobvyklé estetické kvality. Po roce 2000 se také příležitostně vrací k akcím (Líbání přes sklo, Tate Modern, 2007). Bez názvu (1986) je obraz-koláž, sestávající z potištěné textilie s výrazným květinovým dekorem, školních trojúhelníků a autorského rámu. Je to obraz a není to malba, což odkazuje na jeho autodidaktičnost ale názorně ukazuje i na jeho způsob práce s nalezenými materiály, hravý a ironický přístup a na záměrný pohyb na hranici mezi uměním a neuměním. Je ale také důkazem jeho přehledu o dění v zahraničí. Práce s textiliemi byla v mezinárodní malbě konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let také nesmírně aktuální. Zvláště v USA souvisela s nástupem silné ženské generace malířek, které do obrazů prostřednictvím textilií vkládaly odkazy na svou každodennost. V Čechách s nimi pracoval Milan Knížák, který si díky svým vazbám na západní uměleckou scénu také udržoval velký přehled o postmoderním vývoji umění. Trojúhelníky dokumentující pravoúhlost tří rohů a jeden zkosený roh odkazují také k některým Kovandovým kresbám na papíře ze sedmdesátých let, které byly zřetelným dialogem s americkým minimalismem založeným ryze na formě, ale nepostrádaly Kovandův příznačný humor a spojení s žitou realitou a sociálním prostorem, který se od západního kontextu pochopitelně v mnohém lišil. Vidíme tedy, že se jedná o hravou práci z nalezených materiálů – jak je Kovandovým dobrým zvykem, ale současně v sobě nese více rovin možného čtení. Jiří Kovanda (*1953, Praha) je uměleckým autodidaktem, který cestu k umění nacházel individuálně v nelehkém období normalizace, spojeném s okleštěním občanských svobod. Jedním z iniciačních vlivů, které přispěly k formování jeho umělecké osobnosti, byla výstava Marcela Duchampa ve Špálově galerii (1969), již lze vnímat jako jeden z posledních příspěvků svobodnějších šedesátých let. I přes omezené možnosti se Kovanda i nadále seznamoval se západním konceptualismem; ovlivnila ho také návštěva Polska v polovině sedmdesátých let, díky níž se mu podařilo navázat kontakty s pražským okruhem konceptualistů (Petr Štembera, Karel Miler, Jan Mlčoch). Od druhé poloviny sedmdesátých let se stává součástí neoficiální umělecké scény a paralelně s tím se věnuje výkonu občanského povolání (od roku 1972 působí v depozitu Národní galerie). V průběhu osmdesátých let se účastnil neoficiálních výstavních akcí (tzv. Konfrontace), na nichž se formovala česká malířská postmoderna. V letech 1995–2018 působil jako asistent v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. V té době představoval v domácím prostředí již přirozenou uměleckou autoritu, jejíž estetika nenápadnosti inspirovala generaci nastupujících umělců. V souvislosti s tím se šíří také širší povědomí o jeho rané konceptuální tvorbě, která se setkává s mezinárodním uznáním. Vystavoval na Documenta 12 v Kasselu (2007) nebo na výstavní přehlídce Transmissions: Art in Eastern Europe and Latin America, 1960–1980 (Museum of Modern Art, New York, 2015–2016). Samostatně vystavoval například ve Wiener Secession (2010) nebo v Reina Sofía v Madridu (2012). Zastoupen je ve sbírkách Centre Pompidou a Tate Modern.