Zdeněk Sýkora
Čtverečková struktura / Struktura - Čtverečky
Autor
Zdeněk Sýkora
(1920, Louny - 2011, Louny), národnost: česká
Název v originále
Čtverečková struktura / Struktura - Čtverečky
Rok1963
Materiál a technikaolej na plátně
Rozměry135,5 × 99,5 cm
Klasifikace
malba
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Zdeněk Sýkora byl český abstraktní malíř. V roce 1964 se stal jedním z prvních umělců na světě používajících počítač pro vytváření svých konstruktivistických pláten. Jeho dílo využívající principu řízené náhody je vykládáno jako analogické k fungování přírodních organismů. Sám se po celý život nechával inspirovat aktuálními vědeckými poznatky, avšak i přes mnohé racionální koncepce je jeho dílo velmi organické a spontánní. Ve své nejranější tvorbě se Sýkora věnoval realistickému zobrazení krajiny, které postupně krystalizovalo do vizuálně čistých a plošných organických kompozic. Na počátku šedesátých let se jeho tvorba přesunula k instinktivním experimentům s geometrickou strukturou a členění obrazové plochy do základního geometrického rastru, v němž dochází k dalšímu uspořádání na menší plošky v odstínech šedé, černé a bílé (tzv. Šedé struktury). Čtverečková struktura/Struktura– Čtverečky představuje plátno pokryté nepravidelným vzorem bílých a černých geometrických prvků organizovaných do struktury, navazující na časově předcházející Šedé struktury. Způsob práce je založen na možnostech variabilního skládání jednotlivých prvků a odpoutání se od autorské subjektivní projekce směrem k objektivizaci tvůrčího procesu. Podoba obrazu je založena na zkoumání vzájemného vztahu systematičnosti a náhody a kombinatorických možnostech základních geometrických komponentů. Svým časovým vymezením do roku 1963 obraz těsně předchází strukturám, které již vznikly na základě počítačového systému vytvořeného ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem, což Sýkorovi poskytlo nesčetné množství potenciálních kompozičních variací. Využití umělé inteligence se pro Sýkoru stalo příležitostí, jak nově prozkoumat vlastnosti a kombinatoriku základních výtvarných prostředků, jako jsou barva a tvar, podle předem nastavených pravidel. Tato práce nese vzhledem k okolnostem svého vzniku rysy intuitivního hledání zatím neopakovaných možností a pozic, které se posléze stává úlohou racionální technicistní logiky. Zdeněk Sýkora (1920, Louny – 2011, Louny) studoval nejprve Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze a posléze Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze u Martina Salcmana, Karla Lidického a Cyrila Boudy. Na počátku šedesátých let přešel od klasické krajinomalby k abstraktním geometrickým strukturám. Během sovětské okupace Československa mu bylo zamezováno ve výstavní činnosti, jen na konci šedesátých let vytvořil některé realizace v rámci městské krajiny. V letech 1963–1968 byl členem skupiny Křižovatka, která spojovala různé tvůrčí individuality hlásící se k novým objektivním tendencím v umění. Po roce 1965 se účastnil několika výstav v zahraničí, mezi něž patřily také přehlídky tzv. nových tendencí v Záhřebu. V letech 1972–1973 Sýkora opustil systém geometrických struktur, přes obrazy makrostruktur vznikajících zvětšením půlkruhových elementů dospěl k rozvíjení nového vizuálního systému oproštěného od struktury rastru. Tato nová plátna jsou založena na nahodilém pohybu linií, generovaném náhodným výběrem ze strany počítače, který lze označit jako princip „kontrolované náhody“. Barevné linie se pohybují na bílém pozadí, přičemž výchozí souřadnice každé linie, jejich šířka, průběh a barva jsou určovány náhodně, hodem kostkou či generováním náhodných čísel pomocí počítače, které tvoří zadání pro náročnou tužkovou přípravu spočívající v převedení navolených cest jednotlivých linií. Od roku 1985 začal při vytváření obrazů spolupracovat se svou ženou Lenkou. Svou první retrospektivu měl v roce 1986 v Josef-Albers-Museum v německém Bottropu, v letech 1995 a 2010 následovala průřezová výstava jeho tvorby v Galerii hlavního města Prahy v Městské knihovně. Sýkora byl umělecky aktivní až do své smrti v roce 2011. Je autorem několika realizací v architektuře, například vizuálního řešení vstupní haly firmy Selmono AG v Basileji či obrazů pro prostor vstupní haly budovy Národního integrovaného střediska řízení letového provozu České republiky v Jenči u Prahy.
