Jan Koblasa
Hlava krále
Autor
Jan Koblasa
(1932, Tábor - 2017, Hamburg), národnost: česká
Název v originále
Hlava krále
Rok1962
Materiál a technikapálené a patinované dřevo
Rozměry 90 × 23 × 17 cm
Klasifikace
socha
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Jan Koblasa byl český sochař, věnoval se také malbě, grafice, psaní a působil jako vysokoškolský profesor. Jeho umění je prostoupené symboly a znaky a signalizuje návrat k mýtům a archetypům, které chápe jako myšlenkovou oporu pro existenciální sebeuvědomění z okolního chaosu. Silný příklon k symbolické a znakové řeči mýtů a archetypů Koblasovi umožnil zaujmout distanc k danostem doby neodmyslitelně svázané s komunistickým režimem. Jeho tvorbu si spojujeme především s hnutím českého informelu šedesátých let, v němž umělci vyjadřovali svůj protestní postoj vůči modernismu, ale i životním poměrům v Československu. Tvorba vznikající po jeho emigraci do Německa v roce 1968 je stylově neuchopitelná, vykazuje silné expresivní kvality, aby se nakonec přiblížila k oproštěnému plastickému tvarosloví. Neustálá oscilace mezi figurativními a abstraktními prvky dodává jeho sochařskému dílu specifické dramatické pnutí, které zesiluje jeho vnitřní naléhavost. Pro jeho práce je příznačný také důraz na materiálovou podstatu děl. Hlava krále spadá do Koblasova raného informelního období. Hieratické postavy králů a jiných mytických a archetypálních postav vznikají od roku 1962; ve své přísné vertikalitě, frontálnosti a záměrné primitivizující hrubosti upomínají na kultovní idolické předměty. Blíží se kultovním předmětům, v nichž je mělká hmotná masa rozrušovaná sítí jemných kresebných zásahů a chvatných vrypů, měnících plochu v živoucí tkáň. Dřevěný povrch následně prochází procesem hoření, přičemž oheň tu sehrává úlohu očišťujícího elementu, po jehož zásahu zůstává obnažené a perforované tělesné jádro. Proces hloubení a zraňování probouzí silně existenciální, ale i podvědomé asociace, související s povahou českého informelu. Abstrahovaná figura krále zosobňuje archetypální a mytologické vrstvy naší paměti a symbolizuje téma samoty, síly, slabosti a moci, v jejichž metaforickém poselství spatřoval Koblasa analogie k soudobé životní situaci. Jan Koblasa (1932, Tábor – 2017, Hamburk) studoval v letech 1952–1958 na Akademii výtvarných umění v Praze. Již od dob studií se účastnil neoficiálních výstavních akcí, které stály v opozici proti oficiálním výstavním přehlídkám prezentujícím komunistickou moc. S touto politickou orientací souvisí také jeho působení v dadaisticky orientované skupině Šmidrů, jejíž členy spojoval sklon k absurditě, bizarnosti, sarkasmu a černému humoru. V roce 1960 se významně podílel na organizování dvou slavných neoficiálních výstav Konfrontace I (v ateliéru Jiřího Valenty) a Konfrontace II (v ateliéru Aleše Veselého), které se staly manifestací nefigurativní tvorby. V roce 1968 odešel do Itálie, odkud později emigroval do Německa a dlouhodobě žil v Hamburku. V letech 1969–1998 vedl na Muthesius Fachhochschule v Kielu ateliér volné plastiky. Mezi lety 2002 a 2005 byl také čestným profesorem sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Koblasa svou tvorbu prezentoval v řadě zemí, dnes je zastoupena v řadě muzeí a sbírkových institucí. U příležitosti jeho osmdesátých narozenin mu v roce 2012 Neues Museum v Norimberku uspořádalo samostatnou výstavu, retrospektivní výstava se při této příležitosti konala také na Pražském hradě.
