Endre Nemes

Metafyzický interiér s pendlovkami

Metaphysical Interior with a Pendulum Clock

Náhled

Artist Endre Nemes (1909, Pécsvárad - 1985, Stockholm), Maďarsko

Název v originále Metafyzický interiér s pendlovkami

Rok1937

Materiál a technikatempera na překližce

Rozměry67 × 50 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Tvorbu Endre Nemese nelze snadno definovat jedním konkrétním stylem. Bývá řazen do širšího proudu surrealismu a svým osobitým rozvíjením metafyzické malby je v českém prostředí řazen k představitelům tzv. imaginativní tvorby, jejímž prostřednictvím v době před druhou světovou válkou formuloval svůj protest proti destrukci lidských hodnot souvisejících s příchodem fašismu. Nemes k malbě přistupoval až se staromistrovskou pečlivostí: studoval staré recepty na tempery a téměř všechen materiál si připravoval sám. Období třicátých let, vymezené absolvováním akademie a odchodem do zahraničí, pro něho představovalo plodné tvůrčí období. V té době jeho metafyzickým interiérům dominovaly zvláštní fantomatické figury. Do jejich stylizace se promítaly prvky karikatury a grotesknosti, což odráželo postupně se vkrádající stín, drama a nejistotu do běžného občanského života. V roce 1935 namaloval sérii obrazů, které znamenaly přechod na zcela osobní oblast života. Zejména v letech 1936–1937 vytvořil Nemes důležitá díla, do nichž vkládal obludné vize budoucnosti zahalené do řeči složitých znaků a symbolů. V reakci na dramatické události mají některé figury staženou kůži, zatímco jiné se podobají neživým automatům. Přítomné matematické přístroje, strojky, astrologické mapy a další artefakty zapojené do fantaskního uspořádání jsou metaforou ztráty jistot, rozpadu hodnot a pomíjivosti. Odchod z Československa v roce 1938 u něho způsobil odklon od metafyzické malby směrem k nefigurativním malířským tendencím, v jejichž organických formách stále promlouvá tendence k fantazijně symbolickému chápání obrazu a smyslové reflexi světa. Za pomyslný vrchol jeho nepředmětné tvorby lze považovat období druhé poloviny padesátých let (tzv. valandské období, 1947–1955). Kolem roku 1960 dospěl k tvůrčí syntéze, v níž bylo obsaženo i poučení z tachismu, kde pracoval s momentem řízené náhody a statické černé obrysové kontury. Od poloviny šedesátých let se vrací důraz na obsah, který podporoval také vkládáním koláže, jež s celkem tvořila neartikulovaný obrazový prostor, což mělo ukazovat na ztrátu duchovnosti v soudobém světě. Názvy se staly důležitým klíčem pro jejich čtení. V tomto závěrečném tvůrčím období ve svých plátnech ironicky reflektoval svět techniky a strojové civilizace a stavěl ho ke světu přírody, v jejíž biologických proměnách nacházel inspiraci pro své dynamické kompozice. Obraz s názvem Metafyzický interiér s pendlovkami (1937) vznikl během Nemesova silného tvůrčího období spojeného s pobytem v Praze. Z formálního hlediska vykazuje tato malba řídkou temperou charakteristické rysy jeho tehdejší tvorby. Obrazu dominují načervenalé tóny okru a sieny, prokládané několika bílými plochami a černými obrysovými liniemi. Ocitáme se v tajemném pokoji s průhledem na pražské panorama, zastavěném těžkým nábytkem, obývaným lidskými figurínami obestavěnými dřevěnými konstrukcemi, jež dohromady vytváří nezaměnitelnou prázdnotu, příznačnou pro metafyzickou malbu formulovanou Giorgio de Chiricem, kde pod zdánlivým klidem vře atmosféra melancholie a vnitřního dramatu. Hodiny v popředí představují metaforu úpadku a nezvratné destrukce. Obraz byl vystaven na jeho monografické výstavě ve Valdštejnské jízdárně v roce 1982, kde byl ještě vročený do roku 1938. Endre Nemes (1909, Pécsvárad – 1985, Stockholm), vlastním jménem Andrej Nágel, byl malíř, pedagog, grafik, básník a karikaturista. Do roku 1924 žil ve Spišské Nové Vsi v Československu, odkud v roce 1928 přišel do Prahy, kde zprvu působil jako malíř karikatur, vydal sbírku básní a věnoval se novinářské činnosti. V letech 1930–1935 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru Williho Nowaka. Pramenem poučení se mu kromě studia stala také pražská Obrazárna s obrazy francouzských impresionistů. S Jakubem Bauernfreundem odjel v roce 1933 na stipendijní pobyt v Paříži a spolu absolvovali také svou první výstavu v galerii dr. Feigla v Praze. V Praze se Nemes zapojil také do spolkového života – účastnil se výstav Pražské secese (1930–1932) a po závěru studií byl krátce členem Umělecké besedy (1936–1938). Ještě před svým odchodem do Skandinávie měl samostatnou výstavu (s Jakubem Bauernfreundem) v Domě umění v Ostravě a v Košicích, kde byla vystavena většina jeho děl z jeho metafyzického tvůrčího období. Na podzim roku 1938 emigroval do Finska, kde následujícího roku začal vyučovat na Svobodné škole malířství v Helsinkách a účastnil se dvou souborných výstav finského umění v Konsthallen v Helsinkách. Od roku 1940 byl součástí švédské umělecké scény a celkově významnou kulturní osobností Skandinávie s mezinárodním renomé. Byl zakládajícím členem švédské surrealistické skupiny Minotaur. Kromě vlastní umělecké tvorby působil v letech 1947–1955 jako ředitel a učitel na Škole malířství a kreslení Göteborského muzea (nyní Valands Konstskola). V roce 1948 měl samostatnou výstavu v Konsthallen v Göteborgu. Kromě vysokého umění se zabýval i různými spřízněnými oblastmi jako tvorbou dekorací a kostýmů pro Královskou operu ve Stockholmu (1949). Býval pověřován monumentálními výtvarnými realizacemi pro göteborskou univerzitu, školy, nemocnice a spořitelny ve Stockholmu a dalších městech, a výtvarnými úkoly pro švédský parlament. V roce 1959 byl pozván na první poválečnou documentu (documenta II) v Kasselu, která znamenala retrospektivní ohlédnutí se za vývojem moderního umění a politicky determinovaný příklon k abstrakci jako nosnému stylu nové doby. V roce 1965 obdržel státní tvůrčí stipendium a výroční státní cenu za uměleckou tvorbu a byl jmenován členem Královské švédské akademie svobodných umění; později získal také zlatou medaili prince Eugena za vynikající umělecké realizace (1980) a Cenu Henrika Steffena (1981), udělovanou univerzitou v Kielu. Oceněním jeho uměleckého přínosu byla také velká putovní výstava po Skandinávii, zahájená v Akademii umění ve Stockholmu (1979). Osmdesátá léta přinesla také zájem o jeho tvorbu v rodném Maďarsku, kde bylo v roce 1984 otevřeno muzeum Endre Nemese. Také v Praze se od šedesátých let uskutečnila již celá řada souhrnných výstav, shrnujících jeho umělecký přínos. V souvislosti s tím odkázal Národní galerii v Praze patnáct děl. Nemes vystavoval snad ve všech evropských státech i v USA. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách řady institucí, například v Muzeu moderního umění ve Stockholmu, Philadelphia Art Museum či Brooklyn museum.