František Kupka
Studie k Radostem
Artist
František Kupka
(1871, Opočno - 1957, Puteaux), národnost: česká
Název v originále
Study for the Joys
Rok(1901)
Materiál a technikabarevná tužka na papíře
Rozměry44,5 × 28 cm
Klasifikacekresba
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Malířská tvorba Františka Kupky je neodmyslitelně spjata s počátky abstraktního umění. Povaha jeho bytostně intelektuální tvorby však byla vždy převážně individualistická; zaměřovala se na vztah umění a vědy a usilovala o subjektivní vizualizaci podvědomého psychického působení, ale i na nový způsob reflexe přírodních vjemů. Naopak recepce dobových výtvarných stylů probíhá v jeho tvorbě vždy jen na pozadí jeho vlastního nezávislého uměleckého vývoje. Počátky Kupkovy umělecké tvorby jsou silně spjaty se středoevropským duchovním podhoubím přelomu devatenáctého a dvacátého století, v němž se mísil akademismus s naturalismem, anarchismem a symbolismem, existencialistickou filozofií Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera. V Kupkově tvorbě je silně ukotven také vliv spiritistických seancí, hudebních inspirací a poznatky získané studiem teorií barev a východní filozofie. Po přestěhování do Paříže se od filozofických inspiračních zdrojů přeorientoval na podněty nových exaktních věd, zejména biologie a fyziologie. V roce 1910 směřuje k definitivnímu rozchodu s akademickým projevem a obrací se k symbolice samotných výtvarných prostředků a reflexi organických procesů ve světě přírody. Zásadním výsledkem jeho mnohaletých pokusů s abstrahováním reality byla Amorfa, Dvoubarevná fuga, kterou poprvé představil v roce 1912 na Podzimním salonu v Paříži; následovaná Vertikálními plány, uvedenými v následujícím roce. Později vzniká Organický cyklus, který byl filozofickým zhodnocením přírodních příběhů a fenoménů pohybu a tryskání v čase a prostoru. Na sklonku dvacátých let se Kupka v sérii mašinistických pláten obrací k předmětnosti mechanického typu, v nichž primárně upřednostňuje malířské, malebné zpracování. Na počátku třicátých let se zbavuje závislosti na předmětné inspiraci, nově vznikající abstraktní tvorba se koncentruje na analýzu ryze výtvarných a kompozičních otázek a směřuje k maximální tvarové a výrazové oproštěnosti a odosobněnosti malířského rukopisu. Dřívější dynamičnost, barevná pestrost a hutnost vysokých past se tu transformuje v harmonický, statický, barevně a tvarově redukovaný celek, atakující samotnou hranici malby. Na tuto polohu navazuje Kupka také po druhé světové válce, která pro něho představovala vynucenou tvůrčí pauzu. Studie k Radostem (1901-1902) je jednou ze série přípravných studií pro obraz Balada (Radosti života), který Kupka namaloval po svém návratu z krátkého vídeňského pobytu do Paříže v roce 1901. Obraz představoval zakončení jeho prvního pařížského období, spojeného s přechodem od alegorie k symbolu. Samotný obraz, zosobňující symbolikou prodchnuté vyjádření nemateriálních radostí života, mu v roce 1902 přinesl zlatou medaili Světové výstavy v St. Louis 1902. Figurální plátno zobrazuje Kupkovu francouzskou přítelkyni Gabrielle a bývalou dánskou partnerku a mecenášku Madame Brühn v koňských sedlech na mořském břehu. Charakter obrazu je výrazně naturalistický a současně skrývá silný filozofický podtext, jehož obsah je pro dnešního diváka obtížně dešifrovatelný. Kresebná studie zachycuje nahé tělo Kupkovy přítelkyně Gabrielly v dynamickém postoji ve stoji na poníku. Časově ji lze zasadit do období let 1901–1902 a lze ji vnímat jako vizualizaci jeho paralelního příklonu k tendencím naturalismu a symbolismu, který tvoří důležitou vývojovou kapitolu jeho díla. Tělesná modelace provedená modrou křídou se žlutými a bílými reflexy ukazuje, že na pozadí smyslové figurální malby se postupně formovalo jeho autorské vidění směřující k uchopení podvědomého psychického působení, ale i příklonu k autonomii výtvarných prostředků. František Kupka (1871, Opočno – 1957, Puteaux) byl
v roce 1889 přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru
historické a náboženské malby profesora Františka Sequense. V průběhu
studia se stal médiem v pražské společnosti spiritistů. Posléze strávil
jeden rok na Akademii ve Vídni v ateliéru prof. Augusta Eisenmengera.
V tomto období se převážně věnoval filozofickým spisům Friedricha
Nietzscheho a Arthura Schopenhauera, na nichž ho poutal zejména kritický postoj
k náboženství. Po odjezdu do Paříže krátce studoval na L´école des Beaux-Arts a Akademii
Julian. V roce 1900 zaznamenal úspěch na Světové výstavě v Paříži
s obrazem Bibliomana (1896–1898),
zatímco primárně působil jako kreslíř v různých časopisech. V roce 1906 se
přestěhoval do Puteaux, což podpořilo jeho tvůrčí individualismus a uvolnilo
cestu ke koncentrované tvůrčí práci. V letech 1906–1913 pravidelně
vystavoval na Salonu nezávislých. V roce 1923 vyšel v českém překladu jeho
spis Tvoření v umění výtvarném.
Během první světové války působil ve službách československého odboje,
narukoval také jako dobrovolník na frontu, kde zůstal až do těžkého zranění
v roce 1915. Po návratu z fronty organizoval československé legie ve
Francii v úzké spolupráci s dr. Edvardem Benešem. Za své zásluhy
získal v roce 1926 řád francouzské Čestné legie a v roce 1919 byl jmenován
profesorem na pražské Akademii; svou funkci vykonával v Paříži,
kde se až do roku 1938 věnoval československým stipendistům. Samostatné výstavy
mu ve dvacátých letech uspořádaly pařížské galerie Povolozky (1921) a Galerie
de la Boétie (1924). V roce 1931 se stal zakládajícím členem skupiny Abstraction-Création, v následujících letech se účastnil také jejích
výstavních aktivit. V roce 1936 byl zahrnut do legendární výstavy Cubism and Abstract Art mapující vývoj
moderního umění, kterou Alfred Barr představil v Museum of Modern Art
v New Yorku. Druhá světová válka přerušila jeho soustavnou práci, ke které
se vrátil až po válce. V roce 1946 mu Národní galerie v Praze
uspořádala velkou soubornou výstavu v Mánesu a při té příležitosti získala
obsáhlý konvolut jeho děl do své stálé sbírky. V roce 1951 mu Galerie
Louis Carré uspořádala samostatnou výstavu ve své pobočce v New Yorku.
V roce 1958 se konala Kupkova retrospektiva v Musée National d´Art
Moderne v Paříži, v němž je dnes také podstatná část jeho tvorby.
V roce 1958 prezentoval Československo v expozici 50 let moderního umění na Světové
výstavě v Bruselu. První velkou mezinárodní výstavu mu v letech
1967–1968 uspořádaly Musée National d´Art Moderne v Paříži a Národní galerie
v Praze, která byla uvedena také v Kolíně nad Rýnem, Mnichově, Vídni
a Amsterodamu. Ve Spojených státech amerických se jeho první rozsáhlá
retrospektiva konala v Guggenheim Museum v New Yorku v roce
1975. Naposledy mu pozornost přinesla výstava uspořádaná v Grand Palais
v Paříži v roce 2018 (Kupka.
Pionnier de l’abstraction), posléze reprízovaná také v Národní galerii
Praha (2018) a Ateneum Art Museum v Helsinkách (2019). Kromě Národní
galerie Praha a Musée National d´Art Moderne v Paříži (Centre Georges Pompidou)
je jeho tvorba zastoupena také v Museum of Modern Art v New Yorku,
Philadelphia Museum of Art nebo v Museu Kampa v Praze.
