František Kupka
Signum
Artist
František Kupka
(1871, Opočno - 1957, Puteaux), národnost: česká
Název v originále
Signum
Rok1922
Materiál a technikatuš na papíře
Rozměry26,5 × 21 cm
Klasifikacekresba
Credit LineKunsthalle Praha
Popis dílaMalířská
tvorba Františka Kupky je neodmyslitelně spjata s počátky abstraktního
umění. Povaha jeho bytostně intelektuální tvorby však byla vždy převážně individualistická; zaměřovala se na vztah umění a vědy a
usilovala o subjektivní vizualizaci podvědomého psychického působení, ale i na
nový způsob reflexe přírodních vjemů. Naopak recepce dobových výtvarných
stylů probíhá v jeho tvorbě vždy jen na pozadí jeho vlastního nezávislého
uměleckého vývoje. Počátky Kupkovy umělecké tvorby jsou silně spjaty se
středoevropským duchovním podhoubím přelomu devatenáctého a dvacátého století,
v němž se mísil akademismus s naturalismem, anarchismem a
symbolismem, existencialistickou filozofií Friedricha Nietzscheho a Arthura
Schopenhauera. V Kupkově tvorbě je silně ukotven také vliv spiritistických
seancí, hudebních inspirací a poznatky získané studiem teorií barev a
východní filozofie. Po přestěhování do Paříže se od filozofických inspiračních
zdrojů přeorientoval na podněty nových exaktních věd, zejména biologie a
fyziologie. V roce 1910 směřuje k definitivnímu rozchodu
s akademickým projevem a obrací se k symbolice samotných výtvarných
prostředků a reflexi organických procesů ve světě přírody. Zásadním výsledkem
jeho mnohaletých pokusů s abstrahováním reality byla Amorfa, Dvoubarevná fuga, kterou poprvé představil v roce 1912
na Podzimním salonu v Paříži; následovaná Vertikálními plány, uvedenými v následujícím roce. Později
vzniká Organický cyklus, který byl
filozofickým zhodnocením přírodních příběhů a fenoménů pohybu a tryskání
v čase a prostoru. Na sklonku dvacátých let se Kupka v sérii
mašinistických pláten obrací k předmětnosti mechanického typu, v nichž
primárně upřednostňuje malířské, malebné zpracování. Na počátku třicátých let
se zbavuje závislosti na předmětné inspiraci, nově vznikající abstraktní tvorba
se koncentruje na analýzu ryze výtvarných a kompozičních otázek a směřuje k
maximální tvarové a výrazové oproštěnosti a odosobněnosti malířského rukopisu.
Dřívější dynamičnost, barevná pestrost a hutnost vysokých past se tu
transformuje v harmonický, statický, barevně a tvarově redukovaný celek,
atakující samotnou hranici malby. Na tuto polohu navazuje Kupka také po druhé
světové válce, která pro něho představovala vynucenou tvůrčí pauzu. Signum (1922) představuje Kupkův autorský podpis tuší na papíře. Ukazuje na mistrovské
kresebné provedení a odkazuje k jeho kariéře zručného kreslíře, kdy i
samotnému písmu propůjčoval zvláštní důraz. Charakter podpisu evokuje secesní
dekorativní táhlé linie související s ideou přírodního vitalismu, která se
do Kupkova díla nesmazatelně propsala. František Kupka (1871, Opočno – 1957, Puteaux) byl
v roce 1889 přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru
historické a náboženské malby profesora Františka Sequense. V průběhu
studia se stal médiem v pražské společnosti spiritistů. Posléze strávil
jeden rok na Akademii ve Vídni v ateliéru prof. Augusta Eisenmengera.
V tomto období se převážně věnoval filozofickým spisům Friedricha
Nietzscheho a Arthura Schopenhauera, na nichž ho poutal zejména kritický postoj
k náboženství. Po odjezdu do Paříže krátce studoval na L´école des Beaux-Arts a Akademii
Julian. V roce 1900 zaznamenal úspěch na Světové výstavě v Paříži
s obrazem Bibliomana (1896–1898),
zatímco primárně působil jako kreslíř v různých časopisech. V roce 1906 se
přestěhoval do Puteaux, což podpořilo jeho tvůrčí individualismus a uvolnilo
cestu ke koncentrované tvůrčí práci. V letech 1906–1913 pravidelně
vystavoval na Salonu nezávislých. V roce 1923 vyšel v českém překladu jeho
spis Tvoření v umění výtvarném.
Během první světové války působil ve službách československého odboje,
narukoval také jako dobrovolník na frontu, kde zůstal až do těžkého zranění
v roce 1915. Po návratu z fronty organizoval československé legie ve
Francii v úzké spolupráci s dr. Edvardem Benešem. Za své zásluhy
získal v roce 1926 řád francouzské Čestné legie a v roce 1919 byl jmenován
profesorem na pražské Akademii; svou funkci vykonával v Paříži,
kde se až do roku 1938 věnoval československým stipendistům. Samostatné výstavy
mu ve dvacátých letech uspořádaly pařížské galerie Povolozky (1921) a Galerie
de la Boétie (1924). V roce 1931 ho skupina Abstraction-Création jmenovala
do svého předsednictva, v následujících letech se účastnil také jejích
výstavních aktivit. V roce 1936 byl zahrnut do legendární výstavy Cubism and Abstract Art mapující vývoj
moderního umění, kterou Alfred Barr představil v Museum of Modern Art
v New Yorku. Druhá světová válka přerušila jeho soustavnou práci, ke které
se vrátil až po válce. V roce 1946 mu Národní galerie v Praze
uspořádala velkou soubornou výstavu v Mánesu a při té příležitosti získala
obsáhlý konvolut jeho děl do své stálé sbírky. V roce 1951 mu Galerie
Louis Carré uspořádala samostatnou výstavu ve své pobočce v New Yorku.
V roce 1958 se konala Kupkova retrospektiva v Musée National d´Art
Moderne v Paříži, v němž je dnes také podstatná část jeho tvorby.
V roce 1958 prezentoval Československo v expozici 50 let moderního umění na Světové
výstavě v Bruselu. První velkou mezinárodní výstavu mu v letech 1967–1968
uspořádaly Musée National d´Art Moderne v Paříži a Národní galerie
v Praze, která byla uvedena také v Kolíně nad Rýnem, Mnichově, Vídni
a Amsterodamu. Ve Spojených státech amerických se jeho první rozsáhlá
retrospektiva konala v Guggenheim Museum v New Yorku v roce
1975. Naposledy mu pozornost přinesla výstava uspořádaná v Grand Palais
v Paříži v roce 2018 (Kupka.
Pionnier de l’abstraction), posléze reprízovaná také v Národní galerii
Praha (2018) a Ateneum Art Museum v Helsinkách (2019). Kromě Národní
galerie Praha a Musée National d´Art Moderne v Paříži (Centre Georges Pompidou)
je jeho tvorba zastoupena také v Museum of Modern Art v New Yorku,
Philadelphia Museum of Art nebo v Museu Kampa v Praze.